Ne "díky", ale "navzdory"

Dost často se setkávám s tím, že lidé zlehčují různé věci, nebo je naopak vyzdvihují s tím, že díky nim se stala nějaká pozitivní věc. Např. když rodiče maskují svoje selhání za to, že z dítěte nakonec vyrostl dobrý člověk, takže tím pádem špatné nebylo. Tomuhle jevu se říká klam přeživších (survivorship bias), kdy lidé vidí jen ty případy, které uspěly, a většinu ostatních, kteří nedopadli tak dobře, ignorují.

Např. kapitalismus má spoustu problémů, ale spousta lidí je bude zlehčovat, protože život před ním byl horší, měli jsme větší problémy atd. Je tedy namístě se dívat na "světlejší stránku". Já si ale dovolím tvrdit, že jsme šťastní navzdory, že jsme úspěšní navzdory apod. Nedává smysl podmiňovat úspěch a potěšení utrpením a následně ho odůvodňovat frázemi jako "Co tě nezabije, to tě posílí." Na utrpení není nic čestného a obhajovat ho nedává smysl. Přecejenom, kdo někdy začínal a říkal si, že "je strašně moc rád, že to má tak těžké"? Pravděpodobně nikdo. V dnešní době sice máme pravděpodobně nejvíce svobody v historii lidstva, jelikož se v podstatě kdykoliv můžeme rozhodnout dělat cokoliv, a vyjde nás to v podstatě "nastejno". Háček je ale v tom, že skoro všechny cesty jsou nesmyslně komplikované. A to ne kvůli tomu, že by musely být, ale že se nikdo nesnaží dané komplikace narovnat, jelikož si už jimi prošel a z jejich řešení nemá žádný osobní prospěch. Někteří zachází dokonce tak daleko, že je chápou jako pozitiva, viz "Co tě nezabije, to tě posílí".

Pokud někde nebo na něčem pracujete, zkuste se na chvíli zamyslet, jestli by nějak nešlo ulehčit život ostatním. Nebo ještě lépe od nich získat zpětnou vazbu, která bude mnohem přínosnější. Pokud to tak totiž budeme dělat všichni, bude svět mnohem lepším místem, než je doposud.